Pohádka

21. září 2010 v 16:26 | Memphis-san |  Povídky - Inspirované
Takže podařilo se mi vytvořit pohádku. Nevím jak ale podařilo. Tahle povídka je věnována Demi. Mojí malé milé sestřičce.

Mladá dívka leží v posteli. Otevře oči a zadívá se na hvězdné nebe. Posadí se a rozhlíží se kolem. Její postel je uprostřed paloučku,
je noc. Hrozně ji bolí zápěstí.
Když se na něj podívá, má ho obvázané.

Vzpomíná si. Chtěla se zabít. Povedlo se jí to? Podívá se na oblečení. Má na sobě černé kalhoty a tričko s krátkým rukávem. Sleze z postele a zavrávorá je unavená.

"Není ti dobře Elis?" Otočí se za hlasem a kousek od postele sedí v křesle podivně oblečený muž. Má na sobě zářivě fialové sako, zelenou vestu a fialový blind. Na rukou má bílé rukavice a drží v nich šálek čaje.

"Kdo sakra seš?" Elis se na něj nedůvěřivě podívala. Muž se pousmál a napil se.
"Já? Já jsem hmmm," chvíli se zamyslel : "průvodce.Ale můžeš mi říkat Lumen."
Jemně se uklonil a sundal si cylindr. Měl dlouhé černé vlasy.

"Lumen?
A kde jsem?"
Elis se dívala kolem.
"No. Dá se říct, že jsi ve své duši."
Lumen se pousmál a odložil čaj na stolek, co se objevil vedle.

"Co to je za nesmysl. A kde se vzal ten stolek?"
Elis se zmateně dívala z Lumena na stolek a zpátky. Bylo jí nevolno a tohle jí moc nepomáhalo.
Podlomili se jí nohy, spadla do měkkého křesla.

"Měla by si něco sníst."
Vedle ní se objevil kousek dortu a hrníček čaje. Dort velmi krásně voněl a čaj měl zlatou barvu. Vlastně až teď si uvědomila, jaký má hlad. Vzala dort a začala jíst. Byl lahodný s jahodovou marmeládou. Už po prvním kousku cítila, jak se jí vrací síla.

"Až dojíš, půjdeme se projít po okolí. Už svítá."
Jen co to dořekl, začaly skrz les prosvítat zlaté paprsky slunce a zalévaly mýtinu svým hřejivým světlem.
Náhle se nad mýtinou přehnal velký stín. Když se Elis podívala nahoru,
uviděla Gryfa. Zvíře s tělem lva, s křídly a hlavou orla. Letěl majestátně a vysoko na nebi, jako by neměl konkurenci.
Elis se zatajil dech. Nikdy nic takového neviděla. Byl nádherný.

"To je jeden z Gryfů, co zde žijí."
Lumen se na něj také díval. Je jich tu spoustu a taky jiných zajímavých tvorů.

"Co tu ještě žije?"
Byla dychtivá se dozvědět víc o téhle podivné zemi. Chce vidět a vědět všechno. Chce se podívat co je za lesem a dále.

Lumen se hlasitě zasmál. Líbilo se mu, jak je najednou zvědavá.
"Tak dobře. Půjdeme se podívat po okolí. Ale nejdřív."

Vstal, přešel k ní, vzal ji ruku, kterou si rozřízla a pohladil ji přes ni. Elis ucítila velmi příjemné teplo, a když sundala obvaz, rána byla pryč. Nezůstala po ní jediná stopa.

"Jjj… jak jsi to udělal?"
Dívala se na Lumena a pak na ruku.
Lumen se jen usmál a vytáhl ji z křesla. Poté luskl a vše zmizelo, v ruce se mu objevila vycházková hůl z fialového dřeva.

Poté se vydal po pěšině skrz les.
Elis ho následovala a jen co vešli do lesa, nestačila žasnout.
Kolem poletovaly stovky různobarevných motýlů.
Někteří dokonce ty barvy průběžně měnili.


Nad hlavou ji proletělo několik drobných ptáčků a ti začali krásně zpívat melodie, které se doplňovali tak vznikl nádherný koncert.

"Tohle drahá Elis, je les ´´Zázraků.´´
Bylo to první místo, které sis vysnila.
Když jsi byla malá často si sem chodila ve snech."
Elis se snažila vzpomenout, ale nemohla si na nic vzpomenout. Šli dál lesem, dokud z něj nevyšli,
a na kamennou silnici, která směřovala k Hradu. Po silnici jezdili koně, auta a další různá
zvláštní vozidla, která by normálně nemohla ani existovat.

"Silnice snů drahá. Tady jezdí a chodí vše, co se ti kdy objevilo ve snech.
Ať, to dobré."   Ukáže na jednorožce, co proběhne kolem.
"Tak to zlé."
Kolem se prožene černé pohřební auto a Elis posmutní.

"Tímhle odvezli maminku."
Začala plakat.
Lumen k ní přišel a setřel ji slzy.

"Neplač maličká. Každý má svůj čas, někdo méně a někdo více."
Hůl se promění na deštník, protože začalo pršet.
"Proč prší, když před chvíli byla obloha bez mraku?"
Elis se podívala na šedivé nebe.

"Protože tady to zaleží na tom, jak se cítíš. A teď
jsi moc smutná."
Neboj, počasí se za chvíli změní. Vzpomínám si, že jsme tu měly dva týdny hurikány, když jsi byla ve škole na zkoušení."
Elis se usmála. Okamžitě přestalo pršet a mraky se začaly protrhávat.

"Vidíš?  Nemůže pršet věčně."
Deštník se změnil zpět na hůl a Lumen stopl kočár, který směřuje do města.

"Kam jedeme teď?"
Elis se koukala z okna, jak ubíhá krajina. V dálce byly hory, viděla les,
ze kterého vyšli. Byl obrovský. Slunce se pomalu přesouvalo nad jejich hlavu.

"Do města vzpomínek a snů. Je to místo, kde se shromaždují všechny tvé sny, vzpomínky a přání."

Lumen seděl opřený o hůl a koukal před sebe.
V poledne dorazili do města. Město vypadá jako z pohádky. Vysoké bílé domy, ulice vydlážděny mramorem. Velké parky s fontánami.


Elis má co dělat, aby si nevykroutila hlavu. Potkávají
skřítky, lidi a různé další bytosti. Některé divné, jiné děsivé a další roztomilé, ale všichni je uctivě zdraví a na Lumena mávají,  pokřikují přátelská slova.

"Jsi tu dost známý, že?
Elis se koukala do výloh obchodů.
Jedno bylo cukrářství, hračkářství v dalším byly oděvy.
Připadala si jako v ráji.

"Ale ano, znají. Jsem tu známý. A ty jsi ctěná."
Došli k velkému bílému hradu. Stráže jim uvolnili cestu a vešli dovnitř.

"Tady je tvé místo má drahá. Ty jsi královna."
Když procházeli dlouhou chodbou byly tam obrazy a fotografie lidí, které měla a má Elis ráda.
A najednou jí došlo, že to co udělala, byla hloupost.
"Já, já, já … chci se vrátit domů. Já tu patřím. Ale tamhle je můj domov,moje rodina a přátelé." Ukázala na fotku domu s velkou zahradou.

Lumen se na ni podíval a usmál se.
"To je v pořádku. Přesně toho jsem chtěl docílit. Usmál se a tlesk, když otevřel dveře uviděla sama sebe, jak drží núž nad rukou. Čas tam stál jako zmražený.

Elis se podívala do dveří a pak na Lumena.
"Děkuji ti bráško." A skočila do dveří.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Esarina Esarina | E-mail | Web | 26. září 2010 v 11:20 | Reagovat

Wow! Tak do takovýho světa bych se chtěla jendou podívat - ale řezat se kvůli tomu nebudu =^_^=

Parádní myšlenka, opravdu ano.

2 Dennys Dennys | E-mail | Web | 24. listopadu 2011 v 21:06 | Reagovat

[1]: Naprosto s tebou souhlasím xĐ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama