Pomoc z temnoty

21. září 2010 v 16:28 | Memphis-san |  Povídky - Original
Dlouhá doba uběhla co jsme to dílo napsal. Mislím že je mé první. A nebylo poslední. Je to zajimavé se zpětně podívat na první kapitolu kde je tolik chyb a nelogičností.

Po štěrkové silnici přijíždí auto. Pasák se nepříjemně ošívá a drží svou "chráněnkini" pevně za ramena aby nemohla utéct. Té dívce bylo nedávno 15. Ale nesměla to o sobě říkat. Auto zastavilo a okno se zasunulo do jedné poloviny. "Za jedno číslo si účtuju 1000!" Řekl pasák a zkoušel zahlednout řidiče v setmělém interiéru auta. Z okna vylezly bankovky a otevřely se dveře. "Tak tam zalez." Křikne a dívku Pasák a strčí ji ke dveřím. "Už jdu, už jdu." Řekla slabým hláskem dívka a vlezla si do auta které se rozjelo, v něm seděl mladík s černými vlasy a stejně barevnýma očima. "Jak se jmenuješ, holčičko?"  Zeptal se mladík a dál koukal na cestu. "Katty pane." Odpověděla dívka snad už po sté přesně, jak ji to učili. "Chceš nový život?" Zeptal se mladík a dál sledoval cestu, dokud nezastavil. Dívka se nepříjemně ošila. "To má být vtip?" Katty to bere jako nevkusný žertík. " Tak jak to chceš rychle, pomalu? Přímo tady v autě?" Ptala se protože tušila že ji čeká neodvratná práce. "Kolik ti je?" Zeptal se mladík a koukal na ni svýma černýma očima. "18 pan." Zalhala dívka a už se připravovala. "Holka. Chci ti pomoc. Chceš nový život? A myslím to vážně." Řekl mladík a pořád ji sledoval. "Mi nejde pomoct. Jediné jak mi můžete pomoct je rychle si užít a dát mi peníze. Splácím svému pasákovi dluh mám ještě hodně...práce."  Při posledních slovech se začervenala studem a snaží se skrýt smutek a slzy, které se ji derou do očí. "Víš peníze nemám ale tvou bolest vyřeším snadno." Sahá do palubní přihrádky, odkud vytahuje pistoli a začne couvat k pasákovi. Katty vyděšeně kouká na pistoli v rukách svého zachránce. Stačí ji pár vteřin aby se rozhodla. "Co mám udělat?" zeptala se a koukala jak se vrací k udivenému pasákovi. "Sehni se." Řekl mladík a Katty se sehnula. "Co se to…." Pasák se k dalším slovům nedostal neboť se mu dvě kulky zaryly do hlavy a on padl mrtvý k zemi. Katty zděšeně ale šťastně kouká na mrtvolu člověka, který jí tolik ublížil. Pak se otočí k muži, který sedí vedle ní a oddaným pohledem se mu zadívá do očí. "Jak se jmenujete?" Zeptala se s bázlivým pohledem upřeným na jejího zachránce. Mladík se otočil a schoval zbraň. "Rius. Jack Rius." Zacpe si rukou ústa, aby nevykřikla. Nastoupila do auta vraha. Masového vraha. Ale není tak zlí, jak o něm mluví policie. Pomyslí si a konečně uvěří svědkům, kteří už ho viděli, že je to opravdu hrdina.
Kapitola 2. - Pravda
Seděli v parku. Milá rodinka na pikniku. Rius seděl uprostřed a hrál si se svou dcerou. Jeho žena zrovna zpívala nějakou krásnou píseň.  Měli se dobře. Najednou okolo zastaví dvě auta. Vystoupí z nich muži a začnou po sobě střílet.  Rodina se dostala do křížové palby.  Rius zkouší odnést dcerku do bezpečí, ale dostává zásah.  Kácí se k zemi, s holčičkou v náručí.  Holčička nepláče, je mrtvá dostala zásah do úst.  Všude je krev, jeho žena se zkouší odplazit, ale nejde to. Skrz Riusovy rty se prodírá výkřik, ale není slyšet skrz střelbu. Upadá do bezvědomí. Probouzí se. 
"Byl to sen?" Rozhlíží se. Leží na nemocničním lůžku a cítí se jak zpráskaný pes. V hlavě mu vybuchne granát. Křičí, ale v nemocnici není nikdo, kdo by ho slyšel. Zkouší se postavit, ale bolí ho celé tělo. Má obvázaný hrudník i hlavu. Kouká do zrcadla na  svůj obličej. Na hlavě má obvaz, přes který mu prosvítá krvavý flek. 
"Co to se mnou je?" Jde ke stolu s rentgeny. Prohrabává se a nachází snímek hlavy. Vypadá normálně, až na to, že má uprostřed mozku kulku. 
"Sakra, proto mě ta hlava bolí?" Zeptá se spíš sám sebe. Přechází k lékárničce, odkud vytáhne nějaké prášky proti bolesti a bere si celou krabičku. Trochu to pomáhá, ale ne moc. Vypotácí se na chodbu a přejde k výtahu. 
"Přijeď." Mačká tlačítko, ale nepomáhá to. Udeří do dveří výtahu, až se prohnou…
"Co se to stalo?" Kouká na zkrvavenou ruku. 
"Mě to nebolí?!" Vezme ze stolku nůžky a bodne si je do ruky. Nic necítí. 
"To musela udělat ta kulka. Necítím bolest." Přijede výtah a on do něj nastoupí. Z garáží ukrade auto a vyráží do města plného zločinu, aby našel vrahy své rodiny.



"Riusi, proberte se, pane."  Někdo s ním třese a on poznává Emmu. 
"Měl jste asi špatný sen. Pořád jste vykřikoval jména. Amanda a Laura. Kdo to je?" Sedí na židli u postele. 
"To byla má žena a dcerka." Řekne Rius chladným hlasem a jde udělat něco k jídlu. V jeho těle se rozlévá chladná nenávist.
Kapitola 3. - Pomsta
Rius koukl na nástěnku se zločinci. 
"Dneska máme na starosti Dimitrie Petrenka." Emma vzhledla od rozložené pušky. "Dimitrie, Mistře?"  Mistře, mu říkala od doby, co ji naučil bojovat. 
"Ano, ty ho snad znáš?" zeptal se Rius a zapsal si adresu. 
"Ano, mistře, to on mě prodal." Při té vzpomínce jí vytryskly slzy. 
"Na." Do stolu vedle ní se zabodl nůž. 
"Až zjistíme, kde drží holku, co unesl, tak si s ním dělej, co chceš." 
"Děkuji, mistře." Emma vzala nůž a schovala ho. 
O něco později přijeli před dům, kde bydlel Petrenko. 
"Tak ho zajdeme navštívit." Vystoupili z auta a zaklepali. 
"Prosím?" Dimitri otevřel a dostal ránu do zubů, až odletěl dozadu. 
"Kde je ta holka?" zeptal se Rius a odvedl ho do kuchyně. 
"Jaká holka? O čem to mluvíte?" zeptal se Dimitri s hrůzou v hlase. 
"Takže ty nevíš?"  řekl Rius s výsměchem v hlase a zapnul sporák. 
"Co… Co chcete dělat?" zeptal se Dimitri a sledoval rozžhavenou plotýnku. 
"Uvidíš," odpověděl Rius a táhl ho ke sporáku. 
"Ne já nechci," vřeštěl Dimitri. Rius přitiskl jeho tvář k rozžhavenému kovu a vzduch zaplnil pach spáleného masa a nelidský jekot. 
"Kde je ta holka?" Rius začal zase přibližovat hlavu ke sporáku. 
"Ne, ne, všechno povím. Ta holka je ve sklepě a klíče jsou na stole," křičel Dimitri a ukazoval na stůl. Rius vzal klíče, a když odcházel, tak řekl Emmě: "Je tvůj." A odešel.
Emma vytáhla nůž a přešla k Dimitriovi. 
"Vzpomínáš si na mě?" Zeptala se a přejížděla mu nožem po těle. 
"Vždycky sis se mnou hrál, ale teď se role prohodily," prohodila a nůž mu přitiskla ke krku. 
"Ne… Prosím ne," huhlal a po tvářích mu stékaly slzy. 
"Já jsem taky prosila, ale ty jsi neposlouchal." Podívala se mu do očí a bodla. Teplá krev jí stékala po rukou a ona cítila nesmírné uspokojení. 
"Pojď, musíme ji odnést rodině." Rius stál v hale a v náručí držel dívku v bezvědomí. "Ano, mistře," řekla Emma a sama se divila, jaké uspokojení cítí.
Kapitola 4. - Poslední boj
Noc í se nesl zvuk sirén.

Rius šel po chodníku s hlavou skloněnou před burácejícím deštěm. 

Před třemi dny dostal zprávu, že poslední člověk na jeho seznamu se měl nacházet v New Yorku. 
Mohla to být past ale Rius už dlouho neměl žádnou stopu. 
Tohle byla jediná naděje.

Odešel sám a bez jediného slova. 
Až se Emma probudí, najde na stole hromadu peněz a vzkaz že ho nemá hledat. 
Bude to pro oba nejlepší. 
Ona může začít nový lepší život a on může v poklidu ukončit svou cestu pomsty.  
Myšlenky mu přerušil zvuk auta, které zastavilo vedle něho. 
Rius sáhl instinktivně po pistoly ale z dveří se na něj usmíval muž s páskou přes oko.

"Detektive Riusi mohu s vámi mluvit?" 
Muž ukázal na sedadlo naproti sobě.

"Detektive? Takhle mi naposledy řekli už hodně dávno." 
Rius schoval zbraň a nasedl. 
"Co chcete? Nemám čas na vybavování se."  
Muž s páskou se pousmál.

"Ano já vím. Jmenuji se Alfred Woden a mohu vám pomoct. To jsem byl já, kdo vás zavolal. Dám vám nabídku. Pokud zabijete Dona Punichella tak zařídím, že všechna obvinění na vás budou stažena." 
Rius se na něj zadíval.

"Myslíte, že potřebuji vaši pomoc?" 

Woden se usmál. 
"Ano já totiž jediný vím kde se Punichello nachází. A mohu vám dát cené informace."
"Tak říkejte." Rius neměl přílišnou náladu se vybavovat s tím podivným chlapem.
"Don Punichello je zrovna teď v centrále společnosti Valkýra. Valkýra je společnost, která prodává pozemky. Ale to je jen zástěrka. Jedou v drogách prostituci v obchodu se zbraněmi."

Woden se usmál pokřiveným úsměvem. 
"Srovnejte tu budovu se zemí a my vám pomůžeme. Je to výhodný obchod pro oba. Vy dostanete svou pomstu a my se zbavíme jedné z nejnebezpečnějších firem v Americe."
Rius se na něj podíval.

"Dobře tak jo. Potřebuju zbraně."
Woden se na něj podíval a pak houkl na řidiče. "Ke skladu."
Auto zastavilo před jedním z přístavních skladů a Woden z něj vystoupil. 
"Detektive, pojďte se mnou."
Uvnitř skladu byl výběr ze všech možných zbraní. Rius si prohlížel a pak si vybral několik. Mezi nimiž byl granátomet a katanu. 
Woden se na jeho výběr podíval. 
"Katanu? Proč mohu li se zeptat?"
"Chci aby ten bastard zemřel pomalu nabodnutej  na stěně jako nějakej blbej motýl." 
Rius sbalil zbraně do tašky a pak nasedl s Wodenem do auta. 
"Odvezte mě k tomu sídlu."
Budova Valkýra Corporation byla honosná skleněná stavba čítající 300m do výšky.
"Punichello je v apartmánu pod střechou. Ten chlap je sadistický parchant."

Woden se podíval na Riuse a popřál mu hodně štěstí, ale jeho oko zůstávalo chladné a když se dveře zavřely a auto odjelo, zůstal Rius stát před vstupem do budovy.
"Tak vzhůru do pekla." Vešel do vstupní haly, která byla stejně jako celý zbytek mrakodrapu chladný. U dveří staly dva strážci.
"Pane sem je vstup……" Jeho hlas zanikl v chrčení jeho plic probodnutých mečem. Druhá stráž si nestačila uvědomit, co se stalo a potkal ji stejný osud. Rius už věděl, že jeho utajení je prozrazeno tak vytáhl zbraně z tašky a prošel detektorem kovu, který se rozhoukal a poplach automaticky uzavřel všechny dveře.
"Ted se odsud nedostane nikdo živý." Skočil za pult a začal střílet po přibíhajících žoldácích. Ti chlapi byli prodejní jak ta nejubožejší šlapka ale svou práci uměli dobře. Jejich střely míjeli Riuse jen se štěstím ale nebezpečně se přibližovali.
"Musím to rychle skončit." Vytáhl granátomet a střela zasáhla přesně skupinku žoldáků, kteří se rozlétli do všech stran. Aby se vyhnul dalšímu náporu žoldáků rozběhl se Rius k výtahům a když se otevřel a z něj vyběhli žoldáci tak je s chirurgickou přesností připravil o většinu končetin mečem poté vlezl do výtahu a vykopl z něj skuhrajícího žoldáka bez ruky a zmačkl poslední patro. Výtah se rozjel a Rius si všiml přilétajícího vrtulníku.
"Ne Punichello to se ti nepovede. Tak snadno mi neutečeš."
Výtah zastavil a Rius z něj vyskočil a postřílel žoldáky, co na něj čekali. Sám schytal několik ran ale nebylo to nic vážného. Ne tak aby ho to zastavilo. Rozběhl se po schodech do apartmánu a když tam vešel uviděl na posteli ležet dívku schoulenou do klubíčka, která pláče.
" Schovej se tady je horká půda holka." Na soucit nebyl čas. Vyběhl na střechu, kde zrovna viděl jak Punichello nastupuje do vrtulníku.
"Ne tak ne." Rozhlédl se kolem a spatřil jek se visitací věž ve větru zmítá a jak drží jen na několika železných lanech. 
"Tady máš dárek." 
Rius ustřelil lana a pak vystřelil poslední náboj, co měl do granátometu na vysílač.
"Všechno nebo nic holka." 
Vysílač nebezpečně zakvílel, poslední lana se přetrhla a vysílač spadl na vrtulník, který vybuchl v nádherném ohňostroji. Plošina pod vrtulníkem nevydržela a se zbytky vrtulníku se zřítila na nižší patro budovy. Rius přešel k okraji a koukal dolů, jak oranžové plameny olizují zbytky vrtulníku.
Po schodech vybíhali policisté kteří se kolem něj shromáždili. 
"Tady Policie New York. Odhoďte zbraň a lehněte si."
Rius se na ně otočil a usmál se. Odhodil zbraně, ale nelehl si. 
"Poslední krok. Krok do hlubin pekla. Už mě tu nic nedrží. Wodene tu laskavost si schovejte."
Otočil se k okraji a skočil. Ten let byl slastný. Byl slastný jako nikdy. Jeho poslední myšlenka patřila Emmě, která mu otevřela oči a dala mu částečně zapomenout na bolest.
Na ulici stál detektiv Jim Brawura z oddělení vražd. Koukal na mrtvolu muže, která způsobila tolik nepříjemností ale i tolik dobrého. Koukal na mrtvolu svého bývalého partáka. "Jacku tys nakonec ten prokletej boj s osudem vyhrál." Bravura se smutně usmál a podíval se na oblohu kde se v potrhaných mracích oběvili hvězdy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nioru(Nikol) Nioru(Nikol) | 8. dubna 2011 v 23:09 | Reagovat

teda...to...bylo něco.hltala jsem to až do konce.....nádhera :)potom mi to memphe vysvětli prosím...je to na mě složitý :)chci to pochopit :)ale jinak...woow...a pak že neumíš psát!!:)ty kecko

2 Dennys Dennys | E-mail | Web | 25. listopadu 2011 v 12:45 | Reagovat

pořád nemohu uvěřit že je to tvoje nejprvnější povídka!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama