What is love? Part II.

30. prosince 2010 v 11:07 | Memphis-san |  Povídky - Original
Tak tady je dokončení povídky ze včerejška. Doufam že se zase bude líbit.




Zahrabala jsme ji na zahradě. Bylo to snadné. Bydlím na konci ulice a do zahrady mi není vidět. Je to jednoduché. Vykopat díru strčit pytel a zahrabat. Snadná práce. Země byla vlhký a snadno se do ní kopalo.

"tak pojď už na Yukiho nesáhneš." Položila jsme časti těla do různých děr po zahradě a zakopala. Byla jsem hotova a tak sem se šla osprchovat. Když sem došla do koupelny usmála jsme se. Nikde nebyla žádná krev. Jen velmi příjemná vůně květů levandule.
Pustila jsme si sprchu a začala se mít. Hlínu a krev která mi uvízla na kůži,ve vlasech a za nehty. Zítra do školy. Už se těším.

*škola o týden později*

Už po ní pátrají. Zdrcení rodiče a přátelé. Nenajdou ji. Policii jsme řekla, že byla u mě na čaji a pak že večer odešla pak sem ji neviděla.

Kdo by podezříval malou holku z úkladné vraždy že? Ale Yuki byl zkroušený. To musím změnit.
"Yuki, Můžu ti nějak pomoct?" Zeptala jsem se zkroušeným výrazem. Nejlepším jakým jsme dokázala zahrát.

"Ne Aki. Ale děkuju že ses zeptala. Jsi hrozně milá." Usmál se přes zarudlé oči.
"Prosím pojď ke mně. Udělám ti čaj." Snažila jsme se o povzbudivý ton.
"Tak dobře. Děkuji." Usmál se a pak se vrátil k učení.

Počkala jsme na něj až vyjde ze školy. Nabídl mi rámě a já se zavěsila. Mé sny se stávají skutečností. Já a můj miláček jdeme ke mně. Nic nám nebude bránit v lásce. Miluji ho a už ho nikdy nepustím.

Bude to úžasné. Držím ho. Celou dobu sem jen snila a teď jsou mé sny skutečné. Došli jsme k mému domu. Vešel dovnitř a sedl si.

"Hned uvařím čaj." Zmizela jsme v kuchyni a postavila jsem vodu na čaj. Za chvili jsem už nesla dva hrníčky a nějaké pečivo.

Sedli jsme si a začali klábosit. Asi na ni zapomněl, protože se usmíval a povídal si se mnou.

"Zůstaneš tu přes noc?" Zeptala jsme se a usmála jsem se.
"Cože? To to nejde. Musím domů." Vstal a měl se k odchodu.
"Ne. Ty tu musíš zůstat. Ty tu musíš zůstat. TY TU MUSÍŠ ZŮSTAT." Poslední slova jsme vykřikla popadla konývku a praštila ho do hlavy. Upadl na zem. Omráčila jsme ho.

Rozhlédla jsem se kolem a poté ho začala tahat do schodů do jednoho pokoje. Položila jsme ho na postel a přivázala ho k ní a pak si k němu lehla.
"Už budeme jen spolu. Já už tě nikdy nepustím."

Par dnů to fungovalo. Pochopil, že ho miluji. A tak se mnou zůstal. Každou noc sem si vedle něj lehla a usínali, jsme spolu. Nosila jsme mu jídlo a on mi to oplácel láskou.
Po týdnu ale zaklepali policisté.

"Ano co si přejete?" Otevřela jsme dveře a usmála jsme se. Nevím co se stalo ale tvářil se vyděšeně. Namířil na mě zbraň a pak mi nasadil želízka.
"Hej co si dovolujete? Tohle se nesmí. Budu vás žalovat."

Ten policista si zavolal posily a mě posadili do auta.
"Hej co to děláte já nic neudělala." Podívala jsme se na sebe a uviděla jak mam na zástěře krev. Ale ona tam nebyla.

"Kde se vzala ta krev?" Koukal jsme na svou zástěru nevěřícně. Za chvíli přijel pohřební vůz a něco vynášeli v černém pytli.

"To je Yuki. Co jste mu udělali. Co jste udělali mému miláčkovi?" Snažila jsme se dostat ven z auta kopat škrabat, ale nešlo to. Nakonec jsme si lehla a začala plakat.

*po několika dnech*

Televizní moderátor stal před policejním prezidiem v Tokiu.
"Policie vyšetřuje hrůzný nalez v jednom domě na předměstí. V domě byla nalezena minimálně dvě těla. Jedno mužské a druhé které bylo rozřezáno bylo dívčí. Obě těla patřila studentům zdejší střední školy.

Pachatele policisté dopadli ale kvůli psychickému stavu nemůže být souzen. Byl odvezen do Psychiatrické léčebny. To je pro tuto chvíli vše."

*Psychiatrická léčebna*

"Hihihi." Sedím uprostřed místnosti jsme svázaná a nemůžu se hýbat. Před sebou vidím Yukiho nádhernou tvář. Chci ho políbit ale nemůžu se hnout. Začnu se pohupovat. Ušmudlané vlasy mi lítají zepředu dozadu jako vlny na moři.

"Hihihi. Yuki já tě miluju. Copak nevidíš co sme pro tebe udělala?" Pohupuju se a občas opakuju jeho jméno. Na nic jiného se nezmůžu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Neko Neko | 30. prosince 2010 v 11:17 | Reagovat

woooow..já nemám slov...moc pěkné

2 Jenny Jenny | Web | 30. prosince 2010 v 12:05 | Reagovat

jáj xDDDD hej bojím se tě xDDD

3 Esarina Esarina | E-mail | Web | 30. prosince 2010 v 13:07 | Reagovat

Tedy tedy, ty se nezdáš :D Opět se ptám, kam na to chodíš?
Akorát nechápu co mu provedla ... zabila ho tou konvičkou? Nebo neuměla vařit? Nebo ho zadusila svojí láskou? :D :D :D

4 memphis-san memphis-san | E-mail | 30. prosince 2010 v 13:17 | Reagovat

Zabila konvičkou a pak si mislela že je naživu......

5 Anneli Valo Anneli Valo | Web | 30. prosince 2010 v 14:31 | Reagovat

Hezky fanatické. A zajímavě ukončené :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama