Prace smrtky není žádný med.

11. února 2011 v 17:32 | Memphis-san |  Povídky - Original
Tak tady je nová povídka.......je to velmi krátké protože nevím co psát dál. Ale pokud mi pomužete a date nějaký napad tak se nad tím možna pozastavím a zakomponuji. Prosím seriozní napady.



Nad školou svití krásné slunce. Je konec jara a ze školy se ozývá křik. Ne normální ale zlý plný bolesti. A také střelba. Chodba je zalitá krví. Jedna třeťačka sedí u stěny s dírou v břiše. Z mrtvých očí kanou krvavé slzy. Další dívka se plazí přič. Kulka ji přerazila páteř. Taky moc dlouho nepřežije.

Jdu po chodbě a obezřetně se vyhýbám kalužím krve. Podívám se na dívku plazící se s brekem pryč musím uznat, že kdyby teď nekrvácela na podlahu a nekřičela o pomoc byla by celkem pěkná.

Posunu si brýle vydám se chodbou dal. Mladík, který má místo hlavy nepopsatelnou změť kostí a mozku je docela efektní. To je tak když vám do hlavy vypálí náboj z brokovnice.

Nemůžu si pomoc a zatleskám. Na to že to má na svědomí jeden kluk tak se dost činí. Podívám se na stříbrné kapesní hodinky ukazují 12:43 Za dvě minuty má spáchat sebevraždu.

No abych si pospíšil jinak to nestihnu. Minu hořící učitelku a z nějakého důvodu dostanu chuť na pečené vepřové. Seběhnu po schodech dolů. Z okna vidím zásahovou jednotku jak se blíží ke škole.

Dojdu do haly kde sedí mladík oblečený v černém a kouká jak se od něj plazí další dívka. Přijde k ní šlápne ji na zada a s úsměvem ji vypálí dvě rány do hlavy.

Docela té holce závidím, měla to rychle za sebou. Potom se kluk podíva z okna uvidí polici jde doprostřed chodby a přiloží si pistoli k hlavě a právě v tu chvíli uvidí mě.

"Kdo kurva jsi." Namíří na mě a vypálí. Kulka mě mine a zaryje se do zdi za mnou, posunu si brýle a vlahnu knihu.

"Jamesi Sullivane. Za svůj prohřešek zabití 20 lidí jsem si přišel pro tvou duši. Pokud nemáš námitky vezmu si ji sám." Z poza zad vytasím katanu. Mou kosu smrti. A rozeběhnu se. Vypálí po mě ještě dvě rány které mě ale minou a já ho přeseknu v pase.


Pro normální lidi to není vidět Policie ani nikdo jiný mě nemůže vidět jen on. On si automaticky dá pistoli k hlavě a vystřelí. Po čepeli Katany běží modré jiskry k mé ruce.

"Hmm? Modrá? No to je neobvyklé. Inu nedá se nic dělat." Jiskry se změní v knihu a tu uschovám u sebe. Poté tlesknu a předemnou se vytvoří brána světla.

"Inu je čas jít domů." Podívám se, jak policie s hrůzou kouká kolem a pak vejdu do světla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lusia Lusia | Web | 11. února 2011 v 17:36 | Reagovat

I ty morbidní tvore :D
Super :D koukej něco dál sepsat :D

2 Raven Raven | E-mail | Web | 11. února 2011 v 17:47 | Reagovat

wow... na to, že je krátké tak se mi líbí ^o^ povedený

3 neko neko | 12. února 2011 v 7:51 | Reagovat

*_* dokonalé.....smekám já bych něco takového nevytvořila......hmmm ale chtělo by to nějaké volné pokračování :-)

4 Jenny Jenny | Web | 12. února 2011 v 21:18 | Reagovat

úžasné =) líbil se mi ten nápad =) líbilo se mi podání této povídky =) jen opravdu by mohly tvé povídky být o trochu delší =) ;) jinak nemám co vytknout...to snad ani nejde ^_^

5 Nioru Nioru | Web | 24. února 2013 v 22:33 | Reagovat

No tak to bylo zajímavé! :) Úžasný nápad a skvěle napsané. :) Vůbec nevadí že je to kratší, spíše si myslím že to tomu příběhu prospělo. :) Líbilo se mi to. ;) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama