Vrana

27. května 2011 v 16:59 | Memphis-san |  Povídky - Inspirované
Tak další povídka. Vůbec se mi nepovedla. Upřímně se mi nelibí ale i tak ji tu hodím. Stejně je to jedna povídka za bůch ví kdy a aspon víte jak Nemate psát.

Prolog - Smrt
Nevěděl jsem že to jde tak rychle. A tak snadno. Jenom jedna malá kulka. Jedna včelka co vás bodne a už nevstanete. Vlastně to ani nebolí. Zní to snadno, ale je to těžké. Těžké jak olověné mraky nad demnou které na mě pouští chladné provazce deště.

Ztěžka se nadechnu a otočím hlavu. Stojí tam dva muží jeden má v ruce pistoli smějí se. Smějí se mi. Krev se pod demnou roztéká a déšť ji smívá do kanálu. Chce se mi spát ale nechci jít. Ctím chlad. Zly a temný ledový chlad.
Natáhnu ruku jejich směrem a zatnu ji v pěst. Vzpomenu si na ty které jsem tu musel nechad a zavřu oči.
"Vstávej." Otevřu oči a chytím se za hruď. Uf byl to jen sen. Podívám se kolem. Sedím ve vlaku. Za okny padá déšť. "Hej kdo mě to vzbudil?" Podívám se kolem a předemne na opěradlo sedadla přistane Vrána. Natočí hlavu a jeho lesklé černé oko se na mně zadívá chápavým pohledem.

"To já tě probudil." Chvíli nechápu a pak mi dojde že to mluví Vrána.
"Toto je vlak mrtvých." Zblednu. Už je mi to jasné. Podívám se na hruď je tam malá jizva tam kde do mě vnikla kulka. Zachvátí mě beznaděj,lítost a hněv.

"I teď když jsi mrtvy citíš lítost ale hlavně hněv. Chceš pomstu?" Vrána přistane vedle mne. Slzy mi stékají po tvářích a dopadají na podlahu vagonu. Ja se otřásám vzlyky a hněvem. A pak už nemůžu. Nemůžu dal. Začnu se smát. Nejdřív trochu a pak víc a víc až se neovladatelně chechtám na celý vagon.
"Ano. Chci pomstu. Chci najít ty co mě sem dostali. Chci je najít a zabít." Otočím se na mého malého opeřeného přítele. Ten vyletí a přistane mi na rameni.

"Tak dobře. Dostanu tě zpět. Na chvíli. Ale poté co vykonáš pomstu vrátíš se do světa mrtvých a tam navždy zůstaneš."
Usměji se.

"Dobře. Tak co mám udělat?" Zašklebím se Vrána na mě zamrká.
"Jen seď."
Kapitola 1. - Max Lorne
O rok Později.
"Hej hej holky trošku přidejte."
Potetovaný mladík sedí na gauči a kouká jak se po sobě na zemi u jeho nohou plazí dvě 16 holky.
Baví ho sledovat jak se ty dvě holky ponižují jen pro něj. Muže si s nimi dělat co chce. Koupil je od
překupníka.

Najednou se rozletí okno.
"Hej co to. Běž to omrknout." Houkne na gorilu u dveří. Chlap se otočí a vydá se do kuchyně.
Sedím na lince a pohazuju si s jablkem. Je krásné rudé a lesklé. Zakousnu se do něj. Je taky šťavnaté. Podívám se na dveře, do kterých vejde muž. Vytáhne pistoli a namíří ji na mě.

"Ne ne ne." Ušklíbnu se a přiskočím k němu. Ozvou se dva výstřely Kulky se mi zarijí do hrudi a ja se Natáhnu na kuchyňskou linku. Ozve se jekot a za chvíli stojí v kuchyni i ten potetovanej.

"Co to kurva je?" kopne do mě a pak přejde ke gorile.
"Ukliď ho. Nemam náladu, aby sem volali poldy."
"Dobře pane Lorne." Gorilák mě popadne za ramena a chce si mě přehodit přes rameno. Vytáhnu mu pistoli a střelím ho do hrudi.

Kouka na mě s překvapením v obličeji. Sakra to je fakt komickej výraz.
Lorn se otočí a vlahne pistoli. Začne po mně střílet. Kulky mě zasahují ale ja už to divadlo hrát nemusím, Stojím tam a kulky se zarývají do mého těla Pak slyším jen cvakaní prázdného závěru.

Podívám se na něj. Je vyděšený k smrti. Rozeběhne se a shazuje mi do cesty vše co může.
Když otevře dveře vyjekne. Stojím před ním a mířím mu na hruď pistolí.
"Přijdeš do světa mrtvých. A já si tě tam najdu."

Vystřelím. Jednou jedinkrát. Strefím se doprostřed hrudi. Zapotácí se dozadu a chytí se za ránu ze které vytéká krev. Odstrčím ho a přejdu do obýváku, kde se v koutě krčí dvě polonahé dívky.

Přejdu k nim a jednu chytím za hlavu. Ta bolest co mají v sobě mě zasáhne jako elektrický proud. Přejdu k obrazu za kterým je trezor. Otevřu ho a vytáhnu peníze, které pak hodím dívkám.
"Běžte. Najděte si nový život." Odejdu do kuchyně a zmizím do noci.

Vrána na větvi jen zakráká a taky se vznese k noční obloze.
Kapitola 2 - Enrik Tompson.
"Pane Tompsne. Max Lorn byl zastřelen ve svém domě." Muž v koženém křesle se napřímí.
"Kdo to udělal?" Zeptá se muž a zapálí si doutník. Viditelně znervózněl. Byli s Maxem dlouhodobí přátelé a partneři.
"Nějaký muž. Máme záznam z bezpečnostní kamery." Ochranka vloží disk do přehrávače a na monitoru se objeví ne příliš kvalitní záběr z bezpečnostní kamery a muž v křesle zbledne.
"On… On je mrtvý!" Vyjekne a postaví se. Doutník spadne na zem.
"Přijde si pro mě. Zajistěte, že nepřežije."

Ochranka začne spěšně běhat po apartmá a spouštět bezpečnostní opatření.
Jak patetické. Pomyslím si a jdu po střeše domu. Mě žádné z těch opatření nezastaví. Ne na dost dlouho.

Seskočím na parapet před velké okno. Opřu se a okno začne praskat. Všichni v místnosti se otočí a sklo praskne. Miliony ostrých střepů se rozletí po místnosti jako smrticí déšť. Ochranka padá v kalužích krve k zemi.
Enrik vytáhne pušku a vypálí do mě.

Odletím přes místnost a přistanu u dveří. V tu chvili se dveře otevřou a dovnitř vběhne vyděšená sekretářka. Enrik vypálí znovu.

V tu chvíli se postavím a kulka mě zasáhne znovu. Jinak by zasáhla dívku. Rozeběhnu se a skočím. Chytím Enrika a vyletím s ním z budovy.
"Teď zemřeš. A já s tebou protože má pomsta je vykonána." Ušklíbnu se a v tu ránu dopadneme na asfalt pod námi.



Epilog - Smrt
Zase se vzbudím. A zase sedím v tom vlaku. A ti dva tam sedí taky. Vstanu a jdu k nim. Vyděšeně se na mě dívají. Já se posadím naproti nim a zatvářím se smutně.

"Proč….když jsme dosáhl své pomsty…. Se cítím tak prázdný?"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Esarina Esarina | E-mail | Web | 27. května 2011 v 17:14 | Reagovat

Velmi dobrá povídka ... mít možnost vykonat pomstu, někteří jí prostě nedokáží odolat ^.^

2 Jenny Jenny | Web | 27. května 2011 v 17:24 | Reagovat

O_O já ti dám hrozné!!! Já ti dám nelíbí!!! * zlobí se na tebe *......je to dokonalé....upřímně můžu říct že je to jedna z nejlepších povídek co tady máš....je jich tady samozřejmě více ale tato patří k nim....je to úplně....aaaaa * nemá slov jenom zírá na monitor s otevřenou pusou a nechápe *

3 demi demi | Web | 27. května 2011 v 17:34 | Reagovat

Je to úžasné,bráško. Jako vždy

4 neko-love neko-love | 29. května 2011 v 8:59 | Reagovat

takže..*teatrálně si odkašle*.... Nelíbí? Nepovedená?! Jak se nemá psát ??!! *blýskne jí zlobně v očích* tahle povídka je náhodou hodně povedená, i přes to jak "jednoduchý" příběh ve své podstatě má dokáže zanechat celkem silný dojem.....takže pokud ty neumíš psát tak já dobrovolně mažu svoje stránku a jdu se zahrabat hluboko pod zem!!!

5 Nioru Nioru | Web | 24. února 2013 v 22:57 | Reagovat

Memphisi ty mi teda dáváš. :D Bylo to suprové! Vážně umíš psát a neříkej že ne. :) Tahle povídka je bombová a neříkej že se ti nepovedla...to se zdá možná tak tobě. :) Jsem nadšená...jen tak dáál. *.* ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama