Lament For A Toy Factory

3. června 2011 v 11:34 | Memphis-san |  Lament For A Toy Factory
Další povídka...... Snad se bude libit. Mě se tedy libí.



Byl jeden vynálezce a ten vynalezla úžasné magické hračky...... když pracoval na své poslední tak ji nedodělal ale zemřel. Ta nedodělaná hračka, byl panáček jménem Aniro . Truchlil a tesknil u těla svého otce po dlouhá léta. Po nějaký čas se však vzchopil a začal dělat další hračky.
Ty však nebyly kouzelné...byly děsivé! A tak je nikdy nevypustil za brány továrny, která se mezitím stala opuštěnou a zpustlou.

"Aniro… Aniro vzbuď se." Malá panenka s věčně se otáčejícím klíčkem v zadech oděna v černobílých šatičkách přicupitala m mladíkovi který leží na stole.

"No tak probuď se." Začala do něj šťouchat a tlouct malými pěstičkami. Mladík se pohnul a pak otevřel oči. Podíval se na dívenku, která ho probudila. Její vybledlé slámově žluté vlasy ji splývaly kolem obličeje který byl sešitý z kousků kůží.

"Omlouvám se Kyoofu." Aniro se posadil a protáhl se. Pohladil svou malou společnici po vláskách a smutně se usmál.
"Mrzí mě co jsme ti udělal."


Kyoofu se nafučela a dupla si.
"Díky tobě tu můžu volně tančit. Jsme stejní já i ty." Měla pravdu. Aniovi chyběla část tváře kterou nahradil kovovou maskou. Přitáhl se ke stolu a zažehl plynové lampy. Vytáhl výkresy a začal je zkoumat.
"Je smutné že se nedokážu vyrovnat mému otci." Aniro se podívá směrem k prosklené rakvi ve které leží dokonale uchované tělo starého muže.

"Starý pan byl moc šikovný, ale ti jsi taky. Podívej se na mě bez tebe bych tu nebyla." Panenka vyskočila na knihu a udělala piruetu.
"To máš pravdu. Ale to co vytvářím. Ty hračky nejsou krásné a líbezné jako mého otce. Jsou temné a děsivé. Jako já anebo ty. Ale chtějí si hrát. A to je to nejsmutnější. Nikdo si s nimi hrát nechce."

"Nevěš hlavu Ani. Určitě se někdo objeví. Někdo kdo nám pomůže" Kyoofu vyběhla k zamazanému oknu utřela ho rukou a vykoukla ven. Před ní se objevil obrovský komplex budov a komínů, které už strašně dlouhou dobu nevydaly žádný obláček dýmu.

"Je to smutné. Pamatuju si jak ta továrna vypadala kdysi. Než můj otec zemřel. Byla plná barev. můj otec každé vánoce vynesl obrovské množství hraček a rozdával je dětem. Byly to krásné časy. A poté pracoval na mne. Na svém synovi. Na svém odkazu. Bohužel už mě nestačil dokončit."


Aniro svěsil hlavu a podíval se na ruce v rukavicích.

"Myslím, že nastal čas zkusit spustit výrobu. Zkusíme znovu rozpohybovat srdce této továrny." Postavil se a usmál se. Kyoofu vyskočila, zatleskala poté vylezla na rameno a usadila se.
"Tak jo Ani půjdeme dělat radost."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shaillina Shaillina | 5. června 2011 v 12:30 | Reagovat

ooo moc pěkný moc moc :P:D až takový tichý mám takovej pocit jak by celý město zmizlo pusto prázdno..povedlo se tii;)

2 Jenny Jenny | Web | 6. června 2011 v 12:57 | Reagovat

tohle jsem četla na FB =) super moc se mi to líbí...jdu na další díl ;D =)

3 moonwich moonwich | Web | 12. června 2011 v 19:18 | Reagovat

Wow pěkné.:D Možná i trochu děsivé. Tyhle příběhy s oživlými hračkami mě vždycky trochu děsí.

4 Nioru Nioru | 6. ledna 2012 v 18:24 | Reagovat

krásné Memphisi tahle povídka se mi líbí moc....škoda jen že je taková smutná je mi líto Anira i jeho osudu i té panenky Kyoofu...ale krásně vymyšlený příběh a poučný takové mám nejrači.doufám že si ten svůj osud ale změní jak navrhla Kyoofu a budou se mít líp.mooc jim to přeju a těším se na pokráčko :D takže pokračovat,pokračovááát :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama