Lament For A Toy Factory - Ta co tančí

5. června 2011 v 8:44 | Memphis-san |  Lament For A Toy Factory
Další díl povídky.

"Na viděnou otče. Snad na mne budeš pyšný." Aniro zakrije rakev sametovou latkou a rozejde se k těžkým ocelovým dveřím.


"Tímhle nepohnu Ani." Kyoofu se snažila pohnout kolem který uvolňuje západky.
"Otec to koncipoval jako trezor." Chytí kolo a pomalu začne otáčet. Je slyšet jak se stará mechanika se skřípením dává do pohybu a za chvíli se ty dveře otevřou.

Aniro se naposledy podívá do místnosti a na něco si vzpomene. Přejde ke stolu a popadne malou lakovanou dřevěnou krabičku a dá si ji do kapsy. Poté se otočí a vyjde ven.


"Ani po těch schodech dolů tam určitě bude mapa továrny." Kyoofu ukáže na ocelové zrezlé schody.
Pomalu začnou sestupovat dolů každý krok donutí ty schody se prohnout a zaskřípat. Naštěstí po chvíli schody končí v dlouhé prosklené hale. Skla jsou bud zašpiněná anebo rozbitá.. Na zemi se válejí kusy skla a prach. Vítr se prohání prázdnými místnostmi.


Na stěnách jsou plakáty některé potrhané a některé vybledlé. Ale jsou to plakáty na hračky.
"Ani podívej to jsi ty." Na jednom plakátu stal Aniro. Koukal sám na sebe. Hlavu vztýčenou. Bez jediné chybičky.

A pod ním bylo velkými písmeny. "Aniro. Odkaz pro budoucí generace."

"Odkaz. Tak mi otec taky říkal. Odkaz pro budoucí generace. Na to teď nemáme čas musíme jít do továrny a spustit ji." Razným krokem se vydal místností. Na plakátech se objevovaly další hračky.

Když prošli kolem velké vitríny tak bliklo světlo a zavěs se rozhrnul. Tam stala přivázána neobyčejně krásná Marionetta. Červeno černé šatičky sešlé a potrhané časem. Slámově žluté vlásky vybledlé od světla ale stále měla nádech elegance.
"Ani… můžeš ji pomoct? Dostaň ji prosím ven." Kyoofu se změnil hlas. Byl najednou posmutnělý.

"Dobře." Aniro se usmál a začal hledat něco, čím rozbije sklo. Nakonec našel trubku. Rozmáchl se a praštil do vitríny. Ta se s hlasitým řinčením skla vysypala. Marionetta se zhoupla na drátkách.

Kyoofu přiběhla s kouskem skla na odřezaní od těch lanek. Když ji opatrně sundali a položili na podlahu tak Aniro našel lakovanou krabičku a otevřel ji. Z ní začalo svítit slabé narudlé světlo. Vytáhl z něj malý strojek velikosti prstenu.
"Tohle Kyoofu je jádro. To je tajemství téhle továrny. Můj otec to vyrobil. Vdechne to hračkám život. Musíme, ale najít kde ona má otvor na klíček."

"Tady." Kyoofu ukáže na hruď pod lem šatiček. Aniro dá jádro na místo a ono zacvakne a zaklesne se na místo, kde dokonale zapadne. Ozve se slabé chrčení a poté se panenka pohne. Nejdřív jen trochu ale poté se postaví. Podívá se na Anira. Její porcelánová tvář se zaleskne v tom málo světle, které tu je.
Odněkud začne hrát pomalý valčík. Panenka začne tančit a po chvíli zpívat.

Den co den
Krásně zní
Písně, touhy mých přání.
Trojspřeží, tancem vír
Krásný příslib se vklání

Sál se houpe s písní tou,
Den se loučí, jak slábne tmou.
Páry tančí, smích tu zní,
Jak dřív mou pamětí.
Sál se houpe s písní tou,
Den se loučí, jak slábne tmou.
Páry tančí, smích tu zní,
Jak dřív mou pamětí.
Sláva dní
Zář a žár
Ztrácí lesk
Vše je zdání,
Víra v nás
Zůstat má,
Zbývá jen vzpomínání

Když dozpívala tak se uklonila. Ozval se potlesk zmohutněný ozvěnou a to ji vitrhlo napřímila se a podívala se na nás.

"Já….. já jsem Marionetta." Ukloní se ještě jednou. Kyoofu seskočí a běží i popadne ji za ruku a zatřese.
"Já jsem Kyoof a tohle je…"
"Já vím kdo to je." Marionetta se napřímí.

"Tohle je Aniro. Odkaz stvořitele. Já na ty plakáty koukala den co den. Vždy když jsme tancovala tak jsem je viděla. Chtěla jsem být jako ty. Taky důležitá."
"Ale vždyť ty jsi." Jsi tady. Tady v hale. To znamená, že na tebe byl otec pyšný. Měla jsi tančit návštěvníkům, aby si jim ukázala, jak skvělá jsi." Ani se usmál. Marionetta se podívala na špičkách svých bot.
"Děkuji ti." Poté se napřímila a přišla k němu. Pohladila ho po tváři.

"Půjdu s vámi. Už není pro koho tančit. A nechci být neužitečná." Aniro se usmál.
"Tak pojď čím víc nás je tím je to lepší."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shaillina Shaillina | 5. června 2011 v 12:31 | Reagovat

no Memphis další dííílek:P:D a popiš mi pls trošku víc ty postavičky:)

2 Jenny Jenny | Web | 6. června 2011 v 13:00 | Reagovat

O_O tato povídka mi bere dech...je tak dokonalá...snad další díl bude co nejdříve =)

3 moonwich moonwich | Web | 12. června 2011 v 19:24 | Reagovat

:D Bylo by zajímavé to zfilmovat.:D

4 Nioru Nioru | 6. ledna 2012 v 18:34 | Reagovat

krááásnéé...moc se mi tahle povídka zalíbila a i to prostředí a hlavně ten příběh bez kterého by to nebylo ono :D jsem zvědavá jak to bude dál...doufám že to půjde dobře a Aniro bude celý a všichni šťastní pokud můžu žádat.tak prosím piš,piš,piš....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama