MLP: Cesta domů

8. prosince 2011 v 20:48 | Memphis-san / ID:107 |  Povídky - Inspirované
Tak tady je první čast příběhu ze světa My litle Pony. Doufam že se bude líbit. Věnuji jí svým přatelům. Však oni ví.




"Rarity? Twi? AJ? Pinkie? Fluttershy? Holky, je tu někdo?" Rainbow Dash otevřela oči a snažila se někoho zahlédnout ve tmě, která ji obklopovala. Cítila se příšerně a vše ji bolelo. Co se vůbec stalo? Snažila se rozpomenout…

"Dones mi sem ty jablka, za chvilu je tu." Zavolala AJ a donesla další talíře na stůl. Rainbow se vznesla a přinesla ji košík jablek.
"To by mělo stačit, ne?" usmála se a vyletěla vysoko nad zahradní slavnost, aby si vše prohlédla najednou. Z ničeho nic se na obzoru objevil modrý záblesk a zalil vše oslepujícím světlem.

To je poslední, co si pamatovala, než se probudila tady. Náhle se v místnosti rozsvítilo. RD si rukou zastínila oči… Počkat. Rukou? Rychle se posadila a ruce si prohlédla. Něco takového v životě neviděla. Na konci, kde byla zvyklá, že je kopýtko, teď bylo pět prstů. Rychle si prozkoumala i zbytek těla. Nic nebylo tak, jak mělo být. Žádný ocas, hříva po celé hlavě, zadní nohy se jí ohýbaly na opačnou stranu a na obličeji vše nepřirozeně malé. Oči, uši, ústa, brada i nos. "Co to…?"

Slezla z postele a postavila se na všechny čtyři, ale najednou jí to připadalo strašlivě nepohodlné, bolela ji záda a nedokázala se pořádně podívat před sebe. Pokusila se tedy za podpory postele postavit. Bylo to mnohem příjemnější, ale párkrát málem spadla, než dokázala stát sama bez opory. Na protější zdi bylo nad umyvadlem zrcadlo. Vrávoravým nejistým krokem se k němu vydala, aby se pořádně prohlédla. Prvních pár kroků bylo nebezpečných, ale postupně jí šla chůze po dvou nohách lépe.

Když došla k zrcadlu, očistila jej rukávem a podívala se do tváře mladé dívky s modrýma očima a krátce střiženými vlasy barvy duhy.
"Ne…Ne!… NE!"rozpřáhla se a rozbila pěstí zrcadlo. Pozorovala, jak střepy padají do umyvadla, zatímco jí po hřbetě ruky na zem odkapával pramínek krve. Jeden velký střep, jakoby se jí vysmíval, i nadále ukazoval její vyděšenou tvář
"co se ksakru stalo? Musím najít Twilight." Vyrazila ke dveřím, teď už mnohem pevněji a sebejistěji, jenže zjistila, že jsou zamčené. "Kruci!" ulevila si a přemýšlela, co dál.

Najednou ve dveřích zarachotily klíče a dovnitř vešli dva muži v doprovodu dalších dvou, kteří zůstali za nimi venku. Jejich černé obleky kontrastovaly se stříbrnou barvou jakýchsi trubek, které drželi v rukou. Něco na nich vypadalo nebezpečně, až hrozivě. Bylo to poprvé v životě, co viděla pistoli.
"Kdo a odkud jste vy a vaši přátelé?" zeptal se první muž a přistoupil k ní blíž. Nedá se říct, že by jí to bylo příjemné.
"Po tom vám může být putna. Proč mě tady držíte a kde jsou moje kamarádky?" Zeptala se a snažila se, aby se jí v hlase neobjevil strach. "A co jste mi to udělali?!"

"Nedělejte, jako že nic nevíte. Zničehonic se tady objevíte a pak předstíráte, že se nic nestalo?"
"Nestalo? Jak, nestalo?!" Rainbow Dash přešla blíže k němu a pokusila se mu hrozivě podívat do očí. Kvůli rozdílu jejich výšek to moc působivé nebylo. Dostala silnou ránu pěstí do břicha, vykřikla a sesunula se na kolena. Chytila se oběma rukama a snažila se zadržet zvracení. Nevnímala už, jak se muži otočili a se zabouchnutím dveří odešli.
Náhle se ozval výbuch.

"NIKDO…NEBUDE…ZAVÍRAT…MÉ…PŘÁTELE!"
Při posledním slově vyletěly dveře z pantů a zastavily se až uprostřed místnosti. Za nimi se objevila fialovovlasá dívka, v obou rukou koule magické energie, následována dalšími čtyřmi dívkami. Rainbow Dash v nich okamžitě poznala své kamarádky. Možná změnily podobu, ale ony samy se nezměnily ani trochu. Radostí jim skočila kolem krku.

"Díky Celestii, že jste všechny v pořádku." "Taky tě rády vidíme. Musíme ale jít, jdou další." Řekla Twilight. Vyrazily rozbitou chodbou na opačnou stranu, než ze které přišly. Twilight jednou ranou vyrazila dveře na konci, čímž odhodila muže stojící u nich, a druhou, explodující ranou zneškodnila ostatní v místnosti. Pokračovaly chodbou na druhé straně, když jim cestu zastoupil muž s pistolí. Zastavily se, jenom Applejack pokračovala v běhu. Chytila jej za ruku, ve které držel zbraň, prudce škubla a překvapený muž se zastavil až několik metrů za nimi v bezvědomí.
"Hezkýýý!"vykřikla Pinkie Pie a vyskočila s potleskem do vzduchu.

"Jak se ti to…" začala Rainbow Dash, ale pak si konečně všimla pod károvanou košilí jejích vypracovaných svalů.
"To víš, slečinko. Práce na farmě, to není vylehávání na vobláčku. To je ňáká dřina." Řekla jí Applejack s mrknutím. "Tož ale teď hybaj, ať sme ocáď pryč co nejdřív."
"Takové brutální způsoby" řekla Rarity. Applejack se na ni jenom zakřenila, vzala si od strážného obušek a zase vyrazily.

Mezitím v Equestrii:
Princezno! Princezno!" Malý dráček vběhl do Velké síně, kde právě princezny Celestia s Lunou hrály partii šachu.
"Děje se něco, Spiku? Že nedodržuješslušné chování, o ceremoniích nemluvě?" zeptala se princezna s vlídným úsměvem, aniž by zvedla pohled od hry.

"Ano, princezno. Twilight a ostatní zničehonic zmizely!"
"Cože?!" vykřikla Celestia a konečně se podívala na Spika. Úsměv byl najednou ten tam. "jak, 'zmizely'?
!Nevím. Prostě se objevilo modré světlo a najednou byly pryč. Twilight, Applejack, Pinkie, Rainbow Dash, Fluttershy i Rarity."

"Zůstaň v klidu, Spiku. Nějak je najdeme. Luno, zatím to budeš muset vzít za mne. Kdyby něco, budu v knihovně. Spiku, jdeme." Rozdala princezna rozkazy a vyběhli pryč.


Druhý svět:
Děvčata dorazily ke dveřím, na nichž byl nápis Parkoviště. "Fajn. Tohle by snad mohla být konečně cesta ven" řekla optimisticky Twilight a otevřela dveře. Před nimi se rozkládalo obrovské podzemní parkoviště s několika desítkami aut.
"Ehm… A umí to někdo z vás řídit?"
"No, já bych to možná zvládla" ozvala se AJ. Přešla k jednomu z náklaďáků a nakoukla dovnitř. "Na farmě jsme měli malý traktor, nemělo by to být moc jiné. Jenom nevím, co to pohání."
"O to už se postarám já" prohlásila Twilight a kouzlem nahodila motor. Sama přesně nevěděla, jak to funguje, ale fungovalo to a to je hlavní.

Zvuk motoru ale upozornil strážné na druhé straně parkoviště, že se asi děje něco, co by se dít nemělo. Zvláště, když je vyhlášený poplach. Bohužel byli příliš horliví a přiběhli během pár okamžiků.
"Potřebuju trochu čas. Není to to samý. Musím zjistit, co co dělá. Stačí chvilka!" zavolala AJ, zatímco nasedala dovnitř.
"Já je zdržím, moc jich není. Ty se zatím snaž" křikla za ní Rainbow Dash, vzala si obušek a rozeběhla se proti nim.

Mezitím v Equestrii:
Princezna Celestia se Spikem prohlíželi knihovnu, jednu knihu po druhé. Bylo obtížné v takovém množství něco najít.
Zatím se princezna Luna snažila vyrovnat s náhle nabytou vládou. Seděla na trůně, oči mírně rozšířené hrůzou ze všeho toho, co se po ní najednou chtělo.

"Výsosti?" "Eh?… Cože?" podívala se na poníka před sebou.
"Ještě jste nevybrala, jaké barvy budou dekorace na slavnosti" řekl a netrpělivě přešlápl před látkami rozprostřenými před ním.

"Ach, ano. - Červené vypadají hezky. Ne, žluté. Nebo raději vážně červené. Možná modré.… Můžete jich tam dát víc?" zeptala se nakonec smutně.
"Jistě. Jakkoliv si budete přát" odpověděl poník, uklonil se a i se svými látkami odešel pryč.
"Děkuji" zašeptala za ním ještě.

Zpět v druhém světě

Rainbow Dash skočila na kapotu jednoho auta, odrazila se a jedním přesně mířeným kopem do týla poslala prvního strážného k zemi. Při dalším skoku se chytila druhého strážného, kterého otočila a stáhla s sebou, díky čemuž dostal ránu obuškem, původně míněnou pro ni. Z této pozice měla skvělou šanci, takže rychle se zvedla a švihem kopla posledního ještě stojícího strážného mezi nohy. Zatímco se sunul k zemi, uslyšela za sebou nějaké lupnutí. Rychle se otočila. Za ní stál první strážný, který se již stihl probrat, a z nosu, ze kterého mu právě odpadával obušek, mu začala téct krev. Složil se k zemi ke svým kolegům.

"Rainbow, honem. AJ to neumí zastavit!" ozvalo se z již jedoucího vozu.
Rainboow Dash se rozeběhla směrem k výjezdu a naskočila do kryté korby.
"Díky za pomoc, Twi. Vůbec jsem si ho nevšimla" řekla, když se usazovala.

"Držte si klobouky, bude to drcat!" zakřičela Applejack a prorazila závoru. Na výjezdu z parkoviště, kde se cesta vyrovnala, auto mírně nadskočilo, až se Twilight praštila do hlavy. "Mohla bys jet trochu opatrněji. To, že jsme unikly, ještě neznamená, že nás můžeš zabít ty!" okřikla AJ.

"Jo, jo. Už mi to skoro de. Je ještě nezbednej jako mladej bejček, ale já mu ukážu, zač je toho koleno"
"Ááá!" vykřikla zničehonic Rarity a vyskočila na nohy. Pod dekou, na které seděla, se začalo něco hýbat. Všechny se dívaly, co se děje.

"Co je to za rozruch?" ozval se rozespalý hlas, když se deka odhrnula a pod ní se objevil mladý muž.
"Dobré ráno" usmála se na něj Pinkie Pie.
"A dobrou noc" dodala Rainbow Dash a jednou ranou ho opět poslala do říše snů.
"Kdo to je?" zeptala se Rarity, ještě otřesená z toho šoku, na čem že to seděla.

"Netuším. Ale zastavovat kvůli němu nebudeme." Odpověděla ji Twilight "Možná se nám ještě bude hodit. Může nám říct, co po nás chtěli a jak jsme se sem dostaly."
Pár minut jely v klidu, když vtom se ozvala Fluttershy, která seděla v zadní části: "Ehm, holky?" Nikdo ji ale přes zvuk motoru neslyšel. Zkusila to tedy ještě jednou: "Holky, mohly byste?" Opět žádná reakce. Zatahala tedy vedle ní odpočívající Pinkie Pie za rukáv.

"Copak je?" zeptala se jí Pinkie se svým typickým, nikdy nemizícím úsměvem na rtech. Fluttershy jenom ukázala na cestu za nimi.
"Twilight, myslíš, že bys mi dokázala vyčarovat pár dortíků?" Zeptala se Pinkie.
"Dorty? K čemu teď potřebuješ dorty? Jsme na útěku, jestli sis toho nevšimla."
"Když ti pánové za námi by se asi rádi přidali na nějakou párty" odpověděla Pinkie bezelstně. Twilight se podívala dozadu a viděla za nimi čtyři černá auta. "AJ, šlápni na to!"

"Promiň Twi, ale jedu co můžu."
"Holky, zkuste je nějak zdržet, než něco vymyslím!" Zavolala Twilight dozadu. Když uviděla výraz na Pinkiině tváři, rezignovaně řekla: "No dobře", zavřela oči a před Pinkie se objevila hromádka několika dortů.
"Juchů!" vyskočila Pinkie do vzduchu a praštila se do hlavy. To jí ale nedokázalo sundat úsměv ze rtů. Vzala první dort, přesunula se s ním k zadnímu okraji vozu, zamávala na auto přímo za nimi a hodila. Nejspíš v tom měla už nějaké zkušenosti, protože trefila přesně.

Řidič toto nečekal, trhnul volantem a auto ve smyku sjelo ze silnice.Pinkie si jenom olízla prsty od šlehačky, která jí tam zůstala a tvářila se triumfálně.
"Já to chci taky zkusit!" ozvala se Rainbow Dash a okamžitě sáhla po nejbližším dortu. Ten už ale pronásledovatelé čekali a jednoduše se mu vyhnuli. "Kruci!" dupla si vztekem. "Příště je trefím!"
Pinkie Pie mezitím vyhodila další tři dorty, všechny stejně neúspěšné. Jen jednomu se podařilo přistát na straně spolujezdce.

"Twi, už tě něco napadlo?" zavolala Rainbow Dash dopředu.
"Ještě chvilku, už na tom pracuju" odpověděla jí Twilight Sparkle.
"Já jenom, že už nás dohánějí."

Nejbližší auto už bylo skoro za nimi a dorty už skoro docházely. Najednou je jedno auto začalo předjíždět.
"Nic takového nebude" usmála se Rainbow Dash a hodila jeden dort otevřeným oknem přímo na spolujezdce. Ten se lekl a žduchl do řidiče. Vůz chvíli nikdo neřídil, vjel do druhého pronásledovatele a oba společně skončili v příkopě mimo silnici.

Poslední pronásledovatel měl teď volnou cestu a rychle se přibližoval.
"Twi!" zavolala Rainbow Dash a jako odpověď kolem ní proletěl paprsek fialového světla. Rozšířil se, zahalil celý jejich náklaďák a proměnil se v hustou mlhu.

"Skvěle, Twi." Řekla Pinkie Pie.
"Jasně. Ale až na to, že taky skoro nic nevidím" podotkla Applejack a snažila se do ničeho nenarazit.
Chvíli jely mlhou. Když se rozplynula, zjistily, že jsou v nějakém lese, naštěstí už bez pronásledovatelů. Zastavily a Applejack jim řekla: "Holky, myslím, že máme problém. Dál to nechce jet a nemyslím si, že kdybychom to nakoply, že by se to umoudřilo"

"Dobře, lepší už to asi nebude. Teď se musíme dostat někam." Twilight za pomoci magie zakryla několika velkými větvemi auto a vyrazila dále směrem, kterým předtím jely.
"Um, a co s tímhle?" pípla Fluttershy a ukázala na hromadu dek na podlaze.

Applejack si jen do dek zabaleného nezvaného neznámého přehodila přes rameno a mrkla na ni.
Asi po hodince chůze Rarity prohlásila, že dál už nemůže. Ani Applejack už nezbývalo moc sil, když celou cestu táhla těžké břemeno. Žádná z děvčat ještě nevěděla, čeho jsou jejich nová těla schopna a co vydrží, navíc ještě nebyly zcela přivyklé chůzi po dvou.

"Dobře. Stejně už se začíná stmívat, takže pro dnešní večer se usadíme tady" souhlasila Twilight a všechny se posadily dokola. Applejack každé podala po dvojicích nějakou deku a opaskem svázala zajatce a přivázala jej ke stromu. Za chvíli už všechny spaly, naprosto vyčerpané událostmi předchozích pár hodin.

"Twilight, má nejdražší žákyně. Hledáme způsob, jak vás dostat zpět, ač zatím nemáme žádná vodítka. Na pomoc jsem vám alespoň poslala Elementy Harmonie, ty by vám měly pomoci. Nevím však, kdy a kde dorazily, mohla jsem si jen pojistit, aby to nebylo daleko od vás a aby už tam všechny byly ve vašem čase. Měla bys být schopna je vysledovat, jelikož v tom světě není naše magie. Taky by sis měla dávat pozor, kdy magii používáš, tamní obyvatelé by na ni nemuseli být zvyklí. Teď už by ses ale měla probudit. Zbytek je na vás."

Twilight se s trhnutím probudila. Ležela na klíně Rainbow Dash, která ještě stále spala, opřená o strom. Jediný, kdo nespal, byla Applejack. Pravděpodobně zvyklá z farmy vstávat brzo, už stihla rozdělat oheň. Twilight přikryla Rainbow Dash a přisedla si za ní.

"Brýtro, zlatíčko" usmála se Applejack. "Jakpak sme se vyspali?"
"Dobře. Myslím" odpověděla jí ještě rozespale Twilight. "Jenom, že se mnou ve snu mluvila princezna Celestie."
"Šupa. Konečně dobrá zpráva, navíc takle poránu."
"Moc dobrá zase není. Zatím neví, jak nás odtud dostat. Poslala nám ale Elementy Harmonie."
"No vidíš, alespoň nějaká pomoc."
"Jenže první je musíme najít."
"Máme tebe. Jak by se nám to mohlo nepovést?" usmála se povzbudivě Applejack. "Fluttershy půlku noci ze spaní probrečela, Pinkie s Rarity se neustále převalovaly a Rainbow Dash? Nechtěj vědět, jaké nadávky ta ze sebe dostala. Mnohé z nich neznám ani já, asi nějaký pegasovský. Žádná není ráda, co se s námi stalo. Ale ty? Tys spala jako špalek. Klidná a vyrovnaná, jako vždycky."

Chvíli jenom seděly za zvuku praskajícího ohně, když ticho přerušila Twilight: "Víš, AJ, bojím se, že vás zklamu. Že nás odsud nedostanu."

"Prosimťe, holka. Ty to zvládneš. Když ne ty, tak kdo jiný? Bez tebe bysme se takle daleko nikdy nedostaly, pokud bysme se dostaly vůbec někam. Navíc, nejsi na to sama. Máš nás, abychom ti s tím pomohly." Povzbudila ji Applejack, aniž by se na ni podívala a přihodila do ohně další větev.
"Děkuji ti."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 neko-love neko-love | 8. prosince 2011 v 21:17 | Reagovat

dalšííí :-) tahle je úžasná spolupráce s IDem ti evidentně svědčí XD

2 Amarillis Amarillis | 14. prosince 2011 v 19:54 | Reagovat

tohle je úžasný :) Mooc povedený..Jen tak dále.

3 Jenny Jenny | Web | 24. prosince 2011 v 20:46 | Reagovat

hehehe =) to je dokonalé dááál =)

4 Syed (Vixs) Syed (Vixs) | Web | 10. ledna 2012 v 11:28 | Reagovat

A na mě se zapomíná T_T

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama