Fairy Tail

16. března 2012 v 8:13 | Neko love/ Memphis-san |  Povídky - Original
Takže moje první publikovaná. Ale nikoliv psaná Yuri povídka. Tak pěkné počtení.


Elis: Vyjdu z domu otec už zase řve. Vydám se k lesu a sednu si na jeho okraj. tady bylo vždycky klidno.
Fait: prolítávám nízkým mlázím, už jsem skoro za hranicemi naší říše, neměla bych se pouštět dál, ele vždycky mě lákalo dobrodružství a pak přelétnu pomyslný hraniční kámen, vzduch tu voní trochu jinak, není v něm cítit magie jako u nás je klidnější a tichý, najednou na mě padne stín a já zvednu hlavu a uvidím že se na mě řítí černý pták...vrána, rychle se rozletím pryč, abych jí utekla, ale letím tak nešikovně, že narazím do šípkového keře, vrána sice uletí ale co je mi to platné jsem celá poškrábaná a bolí mě křídlo.
Elis: "Hm???" Všimnu si jak něco na okraji lesa spadne do keře. Dojdu tam.
Fait: tiše si pro sebe nadávám a snažím se vymotat z keře, šaty se mi zachytí o jeden ze spodních trnu a roztrhnou se
Elis: Dojdu tam a nevěřím vlastním očím. Malá panenka je zachycená v keři ale..ona se hýbe.... "N..neh...nehýbej se." Začnu ji pomáhat z keříku.
Fait: vyděšeně koukám na tu obryni a snažím se dál dostat z keře a z jejího dosahu, jen si ještě víc poraním křídlo a zanaříkám.
Elis: vytáhnu nožík a začnu odřezávat keř. "Já ti neublížím neboj se."
Fait: když vytáhne nůž vyděšeně vypísknu a se zavřenýma očima čekám na svůj konec
Elis: Opatrně oddělám jeden keřík abych ji neublížila a pak ji opatrně vytáhnu.
Fait: překvapeně zamrkám a rozhlídnu se kolem, jsem z keře venku, v křidélku sice škube ale jinak jsem živá a zdravá.
Elis: "jsi v pořádku..dívenko?" nevím jak ji oslovit.
Fait: "Nejsem dívenka, jsem vílka, nebo taky Pixis" odpovím roztřeseně "A..ano jsem, a kdo ji ty?"
Elis: "J..Elis.. jedna z ne moc oblíbených osob na teto planetě."
Fait: kmitnu zdravím křidélkem, takhle bych se daleko nedostala, naše říše je odtud poměrně daleko a bez křídel by mi trvalo několik dní se tam dostat
Elis: "můžu ti nějak pomoct? Vypadáš zraněná."
Fait: "Mám asi poraněné křídlo" řeknu
Elis: "Potřebuješ něco na jeho uzdravení doma mam nějaké mastičky a tak."
Fait: "Jsi hodná" usměji se, jestli jsou takoví všichni lidé nechápu proč nás před nimi tolik varovali, napadne mě a opatrně se na její dlani postavím
Elis: "jak se jmenuješ?" Zeptám se a donesu ji domu. Otec odešel do hospody tak je to v pořádku. rychle vyběhnu nahoru a za chvíli donesu různé věci.
Fait: "Jsem Fait" posadím se na desku psacího stolu "Máš tu útulno" rozhlídnu se kolem
Elis: " děkuju." Otevřu léčivou mastičku. "nic víc tady nemám."
Fait: nakloním se nad kelímek a do nosu mě udeří vůně heřmánku "To bude stačit" usměji se
Elis: "dobře." Prohlídnu si ji. je moc pěkná....jo jsme na holky přiznávám se a ty roztrhlý šaty.... Zatřepu hlavou. "máš roztržené šat můžu ti je opravit...Ale nemám nic na tebe. S panenkama si nehraju."
Fait: prohlídnu si natržené šaty "Myslím že budou stačit jen zašít" řeknu po chvíi zamyšleně
Elis: "Ale nebudu je šit na tobě nechci ti ublížit." Usměji se a trošku zrudnu.
Fait: nevidím v tom problém a šaty si jednoduše sundám, pod nimi mám jen přes prsa pruh jemné zelené látky "Buď oparná jsou opravdu jemné" řeknu když jí šaty podám
Elis: "chvíli ji pozoruju pak vezmu šaty a začnu je šít hedvábnou nití. "jsi.. opravdu krásná." Usměji se.
Fait: zčervenám "děkuju ty jsi taky..půvabná...na obra" řeknu a uchechtnu se
Elis: A to jsme si myslela že moje výška není nic moc..... "ehe.. díky mno......."
Fait: začnu se procházet po dřevěné desce a skoumat věci co má na stole, skloním se k jedné nálepce na jejím okraji
Elis: otočím se a zakoukám se na ni... "ehe..... šaty jsou hotové...." Usměji se ruda jako rajče.
Fait: otočím se k ní "Děkuju" usměji se "Em, stalo se něco" zeptám se když uvidím její červený obličéj
Elis: "ne...nic...já..jen.. ehe....moc se mi libíš.." Zrudnu a chitím se za pusu.
Fait: "hmm? a to je důvod se červenat?" nechápu jí
Elis: Zrudnu ještě víc." Mno a..ano. není normalní...aby se mi libyly...divky..."
Fait: dám hlavu na stranu "U vás není normální mít rád?" zeptám se zvědavě
Elis: "no to je.....ale ne stejné pohlaví. není to špatné... jen nenormalní" Najednou ze smutním "pro mého otce to ale je divné, až moc."
Fait: vytřeštím oči "Vy dokážete ovlivnit do koho se vaše srce zamiluje?"
Elis: "To ne...a to je to." Posadím se. "u nás to je tak, že je muž a žena a ti se mají radi to je v pořadku. Ale muž s mužem nebo žena se ženou už ne. To je prostě divné pro mnohé lidi. A někteří to nesnáší. Jako můj otec například."
Fait: "Ale to je hloupost" vyjeknu "Jak může být špatné někoho milovat, srdce si hledá druhou polovinu a je mu jedno jestli je to žena nebo můž" rozohním se zatřepotám křidélky až mě v poraněném bolestivě píchne
Elis: "uklidni se prosím si zraněná. Pro lidi je to prostě.....zvalštní."
Fait: "Je to.....smutné odsuzovat někoho je proto že má rád jinak než oststní" řeknu vážně
Elis: "To je pravda.... tady jsou lide hrozně..tvrdí. Zlí a nemají radi věci co jsou jiné než to na co jsou zviklí."
Fait: zamračím se "nechtěla bych tu žít, asi by mi bylo smutno, kdybych nemohla milovat" zamyslím se
Elis: "ja tu nechci žít." řeknu a natahnu se na postel po tvařích se mi koulí slzy. "p..romiň."
Fait: zatvářím se sucitně "Neomlouvéj se" řeknu tiše a zase si sednu na kraj stolu a nechám nohy vyset dolů
Elis: "je to tu těžké.....mohla bych jít s tebou?" zeptam se s nadějí v hlase.
Fait: "Já...nevím..." řeknu nejistě a nervózne poposednu.
Elis: "ráda bych byla někde kde...mě nebudou mlatit za to že jsem jina."
Fait: "tady za to bijí" zblednu
Elis: "muj otec ano." Zvednu si tričko a na těle mam modřiny.
Fait: "O..otec..neměli by rodiče své děti milovat takové jací jsou?" zeptám se zaraženě a smutně koukám na rány na jejích zádech
Elis: "Bylo by to krasné, ale je to nemožne mnohdy. nesplňuji to co on chce a tak sjem špatná a vibijí si na mě své mindráky. A ve škole to taky nemám lehké. Jsem terčem posměchu." Začnu vzlykat. "chci pryč."
Fait: ráda bych jí pomohla, ale o tomhle já nerozhoduju, nemůžu jí dokonce ani obejmout nebo pohladit, povzdechnu si smutně
Elis: "Jak se hojí křídlo????" zeptám se a zvednu hlavu.
Fait: "hned tak se neuzdraví, ale je to lepší" pousměju se "Myslím že tak dva, tři dny a budu moct zase lítat" řeknu
Elis: "Dobře." Smutně se usměji. Odletí a já tu zůstanu zase sama. Z te představy je mi zle. Je to jako by měla odejít čast mě. Jako bych ji nechtěla pustit....jako..bych se zamilovala.
Fait: smutně jí sleduju, nechci jí tu nechat tady by se jistě utrápila v tomhle tvrdém světě u nás by jí bylo jistě líp, ale já jsem malý pán, abych o tomhle mohla rozhodnout, v duchu si ovšem přísahám že udělám, co budu moct aby nakonec mohla se mnou, přece mě zachránila ne, zaslouží si...odměnu
Elis: "n...nemaš hlad? nebo žizeň?" zeptam se a znovu se usměji.
Fait: "Trochu žízeň" přiznám
Elis: "a..co piješ?" Nechci ji otravit kdybych ji dala něco co by ji nemuselo udělat dobře...přeci jen je to vílka moc pěkná vílka....moc pěkná a sexy vilka... Kruci na co mislím?
Fait: "Vodu" usměji se "Vetšinou sice rosu ale i obyčejná bude fajn"
Elis: Odejdu a za chvili donesu štamprli vody. Když ji dam na stůl tak je ji asi po kolena. "promiň nic menšího nemám."
Fait: uchechtnu se "To nic" naberu vodu do dlaní a napiju se trocha mi steče po tvářích na krk
Elis: Zrychlí se mi dech a citím jak rudnu...a nejen to.
Fait: "Dobrá" usměji se a utřu se i když asi zbytečně
Elis: " No mame tu celkem čistou vodu." Usměji se. Srdce mi buší a v ustech mam sucho. Co to sakra se mnou je???
Fait: kývnu a zase si sednu "Zase máš tu barvu" řeknu z úsměvem a dám hlavu mísně na bok
Elis: "j..jakou barvu?" Vijeknu trošku.
Fait: "Červenáš se" řeknu
Elis: "p..promiň." Scovam hlavu pod polštář.
Fait: "Jsi roztomilá" usměju se
Elis: "Neeeeee" zakřičim do polštaře a jsem tak nějak težce mimo. "Je možny abych.....mno se zamilovala?" zeptam se nejitě a z podpolštaře mi vikukuje jedno oko.
Fait: "TO přece musíš vedět ty ne?" řeknu vážně a sleduju jí z desky stolu
Elis: "Máš někoho?" zeptam se.
Fait: zavrtím hlavou "Ne nemám"
Elis: "Ja.... mno.... libíš se mi opravdu moc......" Zase zrudnu a snažím se zmizet.
Fait: usměji se "Ty mě...taky" řeknu mile
Elis: "nyuuuuuu. Ja....Miluju tě." Řeknu a snažím se vzapětí udusit polštařem.
Fait: "Já...asi..." mírně zrudnu a kousnu se do rtu
Elis: "promiň..Promiň..promiň.. Zapomeň že sme něco řekla."
Fait: "To nechci" řeknu jistě
Elis: "ehe?" sundam si polštař z hlavy.
Fait: vstanu a začnu zase přecházet po stole "Nechci zapomenout" přiznám
Elis: "to jako...že ty..."
Fait: "NO...asi...asi jo" přikývnu a zastavím se na krojí stolu a koukám z něj dolů
Elis: "děkuju." začu zase plakat a dojdu ke stolu.
Fait: "Za co děkuješ? A proč pláčeš??" zeptám se nechápavě
Elis: "ja..jsi první kdo mě ma rad....v tomhle směru."
Fait: mírně se usměju
Elis: "jak tam žijete? Tam u vás?"
Fait: "Máme domky vysoko ve větvích většinou tam žijí páry a někdy i rodiny, já žiju sama....ale je tam pěkně...není to tam všechno růžové, ale nejsou tam předsudky a podobné věci" řeknu "Pokud má někdo rád je vcelku jedno koho, pokud mu to ten druhý opětuje"
Elis: "Rada bych tam bydlela s tebou." Řeknu a přitahnu si kolena pod bradu.
Fait: "O tomhle rozhoduje královna" řeknu "Ale je hodná a spravedlivá, jsem si jistá, že když jí všechno vylíčím, nebude proti" řeknu tiše
Elis: "děkuji." Usměj ise a nabidnu ji ruku aby mohla na ni. Chci ji mit u sebe,
Fait: vylezu si na její ruku a sednu si s koleny pod bradou "Víš, že zblízka jsi ještě hezčí" řeknu
Elis: "ty taky." Usměji se a prohližím si ji. "rada bych tě polibila."
Fait: mírně zčervenám a kývnu, snad to půjde
Elis: jemně se k ni přibližim a lipnu ji na hruď na obličej by to asi nebyl dobrý napad nechci ji ubližit.
Fait: usměji se "To se nepovedlo" zasměji se a nakloním se k její tváři a jemně jí políbím na líčko
Elis: "nechci ti ubližit." Řeknu upřimně a začnu ji prstem hladit.
Fait: přitulím se k jejímu laskajícímu prstu a jemně se usměji
Elis: "nyuuu si rozkošná." Usměji se.
Fait: zrudnu
Elis: "Když sem ti zpravovala šaty..... Maš krasné tělo." Zrudnu a koukam bokem
Fait: "ď..děkuju" kníknu a usměji se
Elis: "Ja........mužu ti ukazat svoje...ale ...jsem domlacena jak pes."
Fait: kývnu "Můžeš mě dát prosím na postel" poprosím tiše
Elis: "nyuuuu dobře mno." ruda jak rak ji dam na postel a začnu se svlékat. Modřiny vipadjí ošklivě, ale nebolí.
Fait: sleduju jí a mírně červenám, je opravdu krásná, až na ty modřiny "Můžeš prosím sem ke mě?" řeknu když je jen v kalhotkáh
Elis: Lehnu si na postel vedle ni a koukam na ni.
Fait: vyšplhám jí na záda kde má modřin nejvíc, k jedné si kleknu a začnu jí jemně hladit a pusinkovat "Muselo to bolet" špitnu
Elis: zaknučím trochu. "no víc to bolelo na srdci."
Fait: tak ráda bych jí teď objala, povzdechnu si smutně a dál jí jemně hladím
Elis: "ja.. chtěla bych ti to nějak oplatit." Zaknučím....
Fait: "Je mi líto že nejsem jako ty" špitnu tiše
Elis: "To mě mrzí. Ale....dokažu byt i jemná..ale jen jazykem." Zrudnu.
Fait: vytřeštím oči a mírně zrudnu, ještě že mě nevydí
Elis: "promin promin promiň, "zabořím hlavu do polštaře.
Fait: "nemáš se za co omlouvat" ujistím jí rychle
Elis: "ja....jsme hrozna."
Fait: "ale vůbec ne" usměji se a znoju jí jemně lípnu na záda
Elis: Zaknučím.... "pojď ke mně."
Fait: dostanu se na její rameno kde si sednu o otřu se o její tvář
Elis: "pěkně voníš."

Fait: "ty taky" otřu se o její kůži za uchem
Elis: Zaknučím. "ja... promiň nikdy jsme...ach....jsem..v..vzrušena...promin." Vipisknu a zase se schovam
Fait: rozhihňám se "To mě těší" šeptnu jí do ouška
Elis: "C..co?" Zaknučím a opatrně si ji dam na hruď.
Fait: nejistě se postavím "slyšela jsi" udělám rár nejistých kroků a políbím í pod bradu
Elis: Zaklonim hlavu. "ja...jsem sice větší, ale..dělej si se mnou co chceš,"
Fait: začnu jí pusinkovatna krku a nejistě se sunu níž
Elis: zavrním
Fait: při tom zvuku se hruď podemnou zvybruje a já spadnu na zadek
Elis: " promiň." zaknučím.
Fait: "neomlouvej se pořád" řeknu se smichem a lehnu si, je přijemné nechat se kolébat její rychle se zdvíhající hrudí
Elis: "je ti pohodlně? Ja je mam ...mno větší." Zrudnu.
Fait: "dokonalé polštářky" usměju e a zabořím do jednoho jejího ňadra obličej
Elis: Kniknu a trochu se mi zrychlý dech.
Fait: vytáhnu se do sedu a vezmu do dlaně bradavku
Elis: zaknučim trošku. "prosím."
Fait: sevřu jí pevněji a políbím kůži pod ní
Elis: Zaknučím a zajedu si rukou do kalhotek.
Fait: začni jí jemně kousat a zatahám jí za bradavku
Elis: Začnu si hrat a prohnu se. "ty jsi....prosím."
Fait: chytnu se pevněji kůže abych nesklozla a zkusmo bradvku olíznu
Elis: Mimoděk se prohnu ještě víc, je to jako by mi tělem projela elektřina a trochu zrychlým.
Fait: překvapeně vyjeknu a obejmu pevně prso abych vázně nesletěla
Elis: "ja..promiň" zaknučím a odložim ji aby se mi mohla postavit na ruku.
Fait: "V pořádku jen jsem to..no..nečekala" zrudnu
Elis: "omlou...ach." Citím že za chvilku budu.
Fait: "Polož mě spátky..prosím" kníknu
Elis: Položim ji "ja..budu."
Feit: začnu se mazlit s jejím druhým prsem a dyž se prohne kousnu jí jemně do bradavky
Elis: Roztřesu se a poté klesnu. "Mužu...teď ja tebe?"
fait: sice nevím, jak si to přestavuju ale nejistě kývnu, přece jen mě tohle taky nenechalo klidnou
Elis: Položim si ji na ruku a jemně ji roztahnu nohy a jazyčkem si s ní začnu hrat
Fai: zasténám a ještě víc roztáhnu nohy a uvelebím se na její dlaňi
Elis: Jsnažím se být co nejemnější. jeji chuť mě ale nutí chtít víc.
Fait: prohnu se k ní a zabořím nehty do její dlaně
Elis: Usměji se a pokračuji poté vezmu malou tyčinku s oblým koncem. "ja nic jineho nemam bude ti stačit? Ale nechci ti ubližit tak bych to rači nechala na tobě jestli chceš."
Fait: kývnu a vezmu si tyčinky, roztáhnu nohy a tak aby měla dobrý výhled jí do sebe se zasténámím zavedu začnu proti ní opatrně a jemně přirážet
Elis: Znovu si začnu se sebou hrat. Citím jeji vlhkost na ruce.
Fait: zasténám a vypnu se takže má opravdu dokonalý výhled
Elis: "P..prosím. Divej se." položim ji na postel a hraju se se sebou.
Fait: otevřu oči a sleduju jí, vytáhnu tyčinku a nahradím jí svími prsty, po čtyřech se přesunu k nenímu klínu a a jemně olíznu,
Elis: Zaknučím
Fait: spokojeně se usměji a skusím to znovu
Elis: Usměji se a zaknučím více.
Fait: se spokojeným zamručení pokračuju a přitom si stále hraju sama se sebou, jemně olíznu její prsty se který mi se dráždí
Elis: Znovu ji jemně vezmu a pokračuju v lizaní.
Fait: když mě vezme, nespokojeně zamručím, když se mi ale začne věnovat, zasténám rozkoší
Elis: "chci slyšet tvůj hlas." Zamručim a pokračuju.
Fait: vyhovím jí a hlasitě zasténám
Elis: Snažim se zabořit jazíček hlouběji ale ne abych ji ubližila.
Fait: zasténám a prohnu se v křeči
Elis: Jemně ji položim na polštář.
Fait: zhluboka dýchám a na tváži mám spokojeý úsměv
Najednou se dole rozrazí dveře a je slišet řev
Elis: "ne otec." Rychle se začnu oblekat.
Fait: zvednu se na loktech a překvapeně hledím na děs v jejích očích
Elis: "nechci tu být." Zabarikaduju dveře a začnu balit věci. "Musíme utect."
Fait: "a..a kam chceš jít" zeptám se smutně "K nám nemůžeme, ne dřív než si promluvím s ma...s královnou"
Elis: "Musime to skusit..Prosím." Začnu plakat,. Už nechi být bita."
Fait: smutně na ní koukám "Dobře, zkusíme to" pousměju se a postavím se na nohy
Elis: Otevřu okno a vezmu Fait do ruky, poté vylezu na parapet a seskočím a začnu utíkat k lesu. Po tvařich mi kannou slzy, ale ja musím běžet dál, už se nemužu vratit.
Fait: "zastav, prosím, takhle se ještě někde přerazíš" pořádám jí zoufale když naslepo běří lesem
Elis: Zastavím a začnu vydýchavat. Ve vzduchu je něco..zvlaštního.
Fait: vydechnu si, asi jsme už překročily hraniční kámen "Buď tiše a opatrně našlapuj" poradím jí " moje vesnička je támhle za tím mlázím" ukážu na nedaleký pruh keřů, od kraje ke mě naška jsme už pořádný kus
Elis: "Ja..počkam tady,"
Fait: "dobře" kývnu a políbím jí na dlaň, pak mě položí a já se rozebějhnu k mlází, jsem tam za chvilku, položila mě opravdu jen kousek od něj, "Fait kde se touláš, už jsme začímali mít strach" příjde ke mě vysoký blonďák "bráško tak ráda tě vidím" obejmu ho "Musím za matkou" hned ho pustím a utíkám k vysokému zdobenému domu "matko!!" rozrazím dveře nedbaje na královskou etiketu
Kralovna: "děje se něco Fait?" Zeptam se a podívam se na ni.
Fait: "Ano děje" kývnu a vylíčím jí všechno co se stalo od chvíle kdy jsem odešla z vesnice "Zachránila mě, zaslouží odměnu" zakončím tiše
Kralovna: "to je pravda. Ale je to člověk. Lidé jsou zlý. Jsou zvracení. Jsou krutí. Ale vidím že ji věříš. Přednes svůj navrh radě. Ja se poradím s Abelem."
Fait: obejmu jí "Díky, mami je opravdu jiná, až jí poznáš sama pochopíš" tohle byla ta jednoduchší část, pomyslím si, když jí pustím a ona mě popostrčí k sálu, kde sídlí rada
Kiara: "co si přeješ?"
Fait: "Mám žádost, před branama vesnice je lidská dívka, zchráníla mi život, zasluhuje odměnu a chce pouze to aby mohla žít tady" řeknu
Kiara: "pravidla jsou jasná. Žadný člověk nesmí projít branami vesnice. Na toto tema se tedy nebudeme zabývat."
Fait: "Ale...zachránila mi život a..já jí miluji" řeknu s mírným zoufalstvím v hlase
Kiara: "pravidla jsou v tomto jasná.......
Abel: "Namitka draha Kiaro." Do salu vstoupí vysoký bilovlasý muž se zaprašenou knihou.
Fait: otočím se na něj s nadějí
Abel: "V knize se píše že pokuď je člověk dobrého srdce má možnost připojit se ke společenstvý."
Kiara: "ale žadný člověk nemá dobré srdce."
Abel: "kiaro.... zachrana elfí princezny a její lečba a odnesení zpět do jejího kraloství. Je dost čestné. A jediné co žadá je Azyl. Mám dojem že jsi svou nenavistí k lidem přiliš zaslepená."
Fait: "Ty sama říkáš, že srdce, které není čisté, není schopno cítit lásku nebo soucit, ona prokázala obojí" řeknu s jistotou v hlase
Kralovna: "Kiaro přijmi to. Je schopna aby zde byla."
Fait: pokleknu "Já jako princezna tě pokorně žádám, bude to na mou odpovědnost" řeknu s pokorně skloněnou hlavou
Kiara: "Dobra tedy. Ale proviní-li se bude vyhnaná. A ty také."
Fait: i když matka zalapá po dechnu a chce něco namítnou přikývnu "Příjímám"
Kiara: "dobra tedy." Vstane a vyda se k braně města.
Fait: vydám se za ní a těsně před brnami jí předběhnu a rychle utíkám za Elis
Elis: "c..co se děje??????" Klečím tam a koukam na tu skupinku.
Fait: "povedlo se" usměju se
Kiara: "Ty dívko lidského rodu. budeš moci žýt s nami. Ale budeme muset provést kouzlo podej mi ruku."
Elis: natahnu k ní ruku a ona vitahne nuž a bodne mě do ni pak řekne nějaké kouzlo a ja citím jak se začínam zmenčovat. Bolí to a křičím. Ani ne za minutu to skončí a ja sebou cukam..je mi zle a zima.
Fait: doběhnu k ní a přitáhnu si její třesousí se tělo do náručí "Už je po všem" zašeptám jí do ucha a pohladím po vlasech
Elis: Opřu se oní. "je..mi zima."
Fait: "To se nedivím si nahá jak prst a leříš tu v rose" usměju se a zabalím jí do pláště který mi podal Abel
Elis: Zrudnu.
Abel: "bude to chtít trochu prace ale pujde to. Vítej mezi nami."
Fait: políbím ji na tvář a pomůžu jí na nohy, zakolísá "pozor drobku" zasměji se a podepřu jí
Timm: Malý klučík přiběhne a klekne si. "princezno...omlouvam se. Ale slyšel jsem, že je tu člověk. Ja.. omlouvam se."
Fait: "Timmi...ano byla člověk teď je jednou z nás" usměju se
Elis: "p..princezna?" Naprosto nechápu.
Fait: zrudnu "No tak.....trochu...asi..."
Eli: "Ja...asi sem ...ehe." z únavy mi klesne hlava.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ZdenekC ZdenekC | E-mail | 17. ledna 2017 v 19:16 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na memphis-san.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama